S Tebou

Sedneš si na ještě teplou postel, hlavu dáš do dlaní. A jak tak koukáš na zem, vidíš všechny ty následky nočních aktů, co plněj neděli. Jó, cejtíš tu vůni, je tím nasycený celý to tvoje doupě. Nohy tě zebou, když sbíráš všechny ty rozházený tretky a pak jen sedíš nad hrnkem studenýho mlíka a bezduše čumíš do zdi, do tý běloby, která ti dává ospravedlnění. Jak bílá vlajka vojáka na ústupu. Smůla. Je po bitvě.
Nechceš se vracet, abys to zas nepocejtil. Ale nohy pořád zebou a ponožky máš v tý malý skříňce, hned vedle nabíječky a pomačkanejch reklamních letáků smíchanejch se záručníma listama, co už dávno neplatěj.
Zase tě přivítá ta místnost, svědek co hostí. Je smůla, že ta svíčka nedohořela. A že ta bábovka nebyla moc dobrá. A žes byl nervózní, když jsi čekal. Vlastně i potom a celou tu dobu. I tak to bylo fajn. Stálo to za to.

Kurva, zapomněla si tu sponku do vlasů…