Podzim, vrahoun lidstva

Je to tu… všude kolem, ve vzduchu v ulicích, leze mi to i do pokoje. Zjistil jsem to teprv tohle ráno a pěkně mi to zkazilo den. Podzim se blíží… Stromy se převlíkaj a to je první varovnej signál toho, že mi zas bude kosa, že čekání na tramvaj bude zas protrpěnejch pár minut všudypřítomný vlezlý kosy, proti který nejde bojovat.
Jediný dobrý na tom všem je, že pivo bude pořád studený, holky budou mít červený tváře a chlapi v tramvajích nebudou tolik smrdět. Není nic krásnějšího, než pěkná slečna v kožíšku, právě přiběhnuvší na ujíždějící tramvaj, oklepajíc si sníh z rukaviček a vydechujíc poslední obláček páry v zatepleným rozjíždějícím se vagóně… Jenže do zimy je ještě pár měsíců čas a podzim je jen nekonečný údolí splínu a ponurejch nálad, dlouhejch večerů, kdy jsou lidi sami doma, protože podzim.
Do prčic, člověk si ani nemůže užít tu krásu kolem, ty nový krásný kabáty stromů, když si představí, jak dlouho teď zase bude klepat kosu. Jednou si zalyžuje, ale tím to končí… Jinak je podzim se zimou sesterstvím smrti pro milovníky tepla.

Co je mi do toho, že holkám červenaj tváře? Řek jsem pěknou blbost… Protože je přece lepší, když jim v létě červená kůže od sluníčka… A ať je to kdekoli, nekončí to jen na tvářích… Ou, tohle jsem neměl říkat, leda bych se chtěl se sluníčkem na hezkou dobu rozloučit… A to teda nechci… No a když budou ptáci odlítat, co kdyby mě vzali s sebou? S tebou? =)